Opis motorkářského kodexu převzatého ze stránek zahraničních tradičních klubů ve volném překladu z roku 2003. Převzato od starších a zkušenějších, kteří nás poučili o tom, co doopravdy znamená být motorkář.
Pro naše vlastní poučení!
Kodex (pro dvě kola)
Všechny motorkáře kdysi spojovalo pouto – nepsaný kodex etiky a chování. Tento kodex byl více než slova, byl postaven na činech. Nikdy nebyl sepsán jako nějaká bible pro motorkáře a vůbec, nač mít takovou objemnou knihu? Ale časy se mění a venku se objevuje stále více nových jezdců. Valí se po silnicích – na sobě šortky, tenisky anebo taky džíny a vysoké boty. Až příště zastavíš vedle nejdrsnějšího, nejtvrdšího motorkář klidně by to mohl být tvůj doktor nebo právník s rolexkami pod koženou bundou. (Na tom všem není nic špatného v případě, že se ti noví naučí pravidla kodexu, tak jako staří veteráni).
V časech minulých být motorkářem znamenalo použít veškerou svou tvořivost a z kostitřasu, ze změti starých drátů vytvořit jedinečný, úžasný stroj jen s pomocí své vůle a vynalézavosti a pak s pýchou, která jej stvořila, riskovat na něm život při jízdě po asfaltu. Motorkáři nosívali kůži a pomádu na vlasech protože věděli, že četníci je budou kritizovat (až pronásledovat) jakmile je zpozorují a proto museli nahánět hrůzu. Žili jako zvláštní druh bez nějakého svazu, bez nějaké skupiny, která by nás podporovala a v mnoha případech bez rodiny (rodina nás vykopla). Museli jsme se protloukat sami, bojovat proti všem příkazům a zákazům „normální“ společnosti, žít navzdory všemu. Přesto naše společenství přežilo a dobře se začalo rozvíjet díky Kodexu a nikdy jsme si do toho nenechali mluvit od jiných. Jak kdysi Jag, jeden starý tulák s motorkou, řekl: „Je úkolem každého tuláka učit ty mladé. Jak by jinak poznali rozdíl mezi motocyklistou a motorkářem?“
Majíce na paměti výše uvedené Vám přinášíme úvod k základům Kodexu. Bratři a sestry, věnujte tomuto pozornost, neboť blahoslavený je náš Kodex, naplněn ctí a věrností, které ztratily se spolu s časy rytířskými.
Motorkářská přikázání
Nenech si nic namluvit. Buď laskavý k ženám, dětem a zvířatům, ale nenechej ze sebe dělat pitomce. Toto je nezbytná součást toho, že jsi motorkář. Je to spojeno se ctí a úctou. Každý umí být neomalený, výbušný hulvát. Buď v klidu, stůj zpříma a ať jsou tvá slova podpořena tvými činy.
Nikdy nelži, nepodváděj a nekraď. Jinými slovy, vždy říkej pravdu. Zlí chlapi s pomádou jsou motorkáři jen ve filmech, ale každý skutečný motorkář ví, že je vázán svými slovy. Tvé slovo je to jediné na světě, co je skutečně jen tvoje. Važ svá slova a buď ušlechtilý, neboť jen tak zůstaneš pravým rytířem silnic.
Pokud spatříš zlo, naprav jej sám. Pokud něco zamýšlíš (máš něco za lubem a je z toho chyba), vyřeš sám problémy z toho plynoucí tak, abys nikdy necítil potřebu někoho prásknout. Práskači jsou ty nejvíce mrzké formy života na zemi srovnatelné se zloději motorek.
Nefňukej. Absolutně nikdo nemá rád a nerespektuje lidi, kteří fňukají. Taky se to dá říci tak, že bys neměl očerňovat (pomlouvat) druhé. Anebo se taky dá říct – neřeš malichernosti. Většina nepříjemných věcí v životě se vyřeší sama, ať už fňukáš nebo ne. Tak sakra, hlavu vzhůru. Ty jsi motorkář a ne nějaká sračka.
Nikdy neříkej, že by sis přál zemřít a nikdy se nevzdávej. Ať už je to ve rvačce, v debatě nebo při obchodu a ať je situace jakkoliv špatná, motorkář se nikdy se nevzdává. A proto je taky v dnešní době vidět spoustu motorkářů se šrámy, neboť nevědí, jak se vzdát některých podstatných součástí svého já a jak měnit své chování. Ve světě motorkářů, kteří jsou drsnými individualisty, přežijí jen ti silní.
Pomáhej ostatním. Když bratr nebo sestra stojí se svým porouchaným strojem na silnici, zastav se a nabídni pomoc. I pouhá morální podpora, pokud to je všechno, co můžeš nabídnout, je lepší než nevšímavě projet dál. Pamatuj si, že život je o cestě, jízdě, ne o cíli. A když už jsi v cíli, nepomáhej jenom dalším motorkářům, ale ukaž světu, že jsme lepší než jaká o nás obecně panuje představa. Slušnost, zdvořilost nestojí nic, ale s ní získáváš všechno.
Drž se svých plánů. Když řekneš, že něco uděláš, tak to udělej, když řekneš, že někde budeš, tak dodrž své slovo. Tomuto se říká zachovat si svou čest a také to souvisí se schopností mít a udržet si svůj názor. Je to stejné, jak se zpívá v jedné písničce. Musíš za něčím jít, pro něco žít, bys ustál života vír.
Život není jen nácvik na něco. Není to jen zkouška na premiéru. Tohle je život. Tak vyjeď ven a užívej ho plnými doušky. Nemáš co ztratit, motorkáři nečekají, až nějaká párty přijde k nim. Možná si vyjedeš už jen jednou. Zítra už můžeš skončit pod koly náruživého kuřáka, který jen na pár chvil zavřel oči za volantem svého náklaďáku… Život je přítomnost, tak ať každý její okamžik stojí za to. Život není jen zkouška na něco, co teprve přijde…
Tak a teď si to zopakujeme. Jsi motorkář, moderní rytíř silnic. Chraň slabé, drž hlavu vzhůru a buď hrdý na to, kdo jsi. Co řekneš, nechť platí. Drž se svých plánů. Nenechej si od nikoho mluvit do svých záležitostí. Život není jen zkouška. Tak a teď jdi na to, rozjeď se. A když budeš pochybovat, sedni na motorku a jeď. To je to, co my děláme – jezdíme. A pokud chceš jezdit v havajské košili a sandálech – tak do toho. Ale když už chceš vypadat jako pitomec, tak se tak alespoň nechovej.
Tato přikázání jsou vysvětlena jen v hrubých rysech. Je toho mnohem víc na to, aby se člověk stal motorkářem. Nestačí si jen koupit motorku. Když si jen koupíte motorku, je z Vás motocyklista. Ale být motorkářem, to je způsob života – jsme pyšní na svůj život, který žijeme se spalující vášní pro jízdu a život.
Tak jeď…
Teď víš, kdo jsi..